Ucho z Bledovic, které jelo do Varšavy

Jsem klas, zlatý klas pšenice, který vyrostl na bludovickém poli. Pod paprsky slunce jsem zezlátl. V červenci přišli chlapi a posekali nás. Nějakou dobu jsem ležel ve stodole v snopu pšenice a vedle mě ležely snopy ovsa. Čekali jsme, jaký osud z nás vzejde, zda z nás bude krmivo pro zvířata nebo chleba. A tak jsme věděli, že z nás něco bude a že jsme Boží dar, jak o nás lidé říkají.
Jednoho odpoledne jsem zaslechl hlasy, byl to veselý rozhovor hospodyně Stázi Chroboczkové a její přítelkyně. Vyvezly nás ze stodoly, rozdělily snopy do malých svazků a začaly je omotávat věncem z květin. A tím jsem se já, Klásek, stal součástí krásného dožínkového věnce. Když nás pletli, dozvěděl jsem se, že budu v hlavní roli na dožínkách v Bludovicích. Z pýchy mi praskla pleva a vysypalo se pár zrnek.
Od posledních klasů jsem slyšel vyprávět, jak to kdysi vypadalo, když skončily žně. Na poli zůstal pruh obilí, který se sklízel jako poslední, a ten děvčata ručně posekala. Cestou z pole pak trhaly polní květiny. Za zpěvu písní upletly věnec z obilí a polních květin jako dárek pro hospodyni za sklizeň a děvčata věnec přinesla hospodáři s posledním svazkem. Jako poděkování za práci na poli připravili hospodáři pro dožínky hostinu, a tak vznikla tradice dožínek, která přetrvává dodnes.
Moc se mi líbilo, jak jsem se krásně proplétal mezi květy a klasy ovsa a pšenice. Poslední srpnovou sobotu praskala zahrada PZKO v Bludovicích ve švech. Nejprve mě nesli v průvodu od bludovického zámku, spíše mě vezli na traktoru, a pak mi na pódiu vedoucí předal věnec farmáři Marku Bystroňovi a jeho ženě Lucyně jako symbol letošní úrody. Podle smíchu jsem poznal, že hospodyně je jednou z těch, které mě do věnce vpletly. Už jsem věděl, že budu žít ve veselé společnosti. Během dožínek mě dokonce natáčeli pro televizi, a tehdy jsem zaslechl něco o tom, že pojedu za polským prezidentem.

Cesta do Varšavy

Druhou sobotu v září. Naložili mě do auta, nastavili jsme navigaci a uháněli po polských silnicích a dálnicích přímo do Varšavy. Tam potkávám další klasy z Litvy, rumunské Bukoviny a Ukrajiny vetknuté do žňových korun. Tam se totiž místo věnců pletou koruny.
Brzy ráno odjíždíme do Spaly, kde se koná největší dožínková akce, jakou jsem kdy viděl. Od rána jsem čekal na příjezd prezidenta Andrzeje Dudy a jeho ženy Agaty. Musím se přiznat, že mě paní Agata okouzlila, a bylo to vzájemné. Protože když paní Lucyna začala… “gazdoszku, gaździnko otwiyrejcie wrota, bo wóm tu niesymy wiyniec ze szczerego złota…”. Paní Agata si hned pochvalovala, že náš slezský věnec z Bludovic je nejhezčí, jaký dosud viděla. To mě tak potěšilo, že jsem spokojeně zůstal v jejím náruči. A tím jsem se rozloučil s Markem a Lucynou a přestěhoval se k Andrzejovi a Agatě Dudovým. Nyní jsem hrdým zástupcem Těšínského Slezska v prezidentském paláci Belveder ve Varšavě. A tak se malý klásek z Bludovic dostal do Varšavy

Artykuł został przetłumaczony na język czeski w ramach projektu Akademia Dziennikarstwa Obywatelskiego na Wschodzie

Přečtěte si také tento článek v polštině

“Publikacja wyraża jedynie poglądy autora/ów i nie może być utożsamiana z oficjalnym stanowiskiem
Kancelarii Prezesa Rady Ministrów.”