Zaolzie v mé krvi, protože jsem “tu stela”

Vždycky jsem věděla, že vím, odkud pocházím. Jsem ze Zaolší, jsem Polka ze Zaolší. Není to jen označení místa, odkud pocházím, nebo jen označení národa. Polka ze Zaolší je pro mě dědictví mých předků, mých rodičů, prarodičů a praprarodičů …
Donedávna bylo někdy těžké přiznat svůj původ. Mnozí Češi netušili, proč jsem v době, kdy jsem žil v České republice, chodil do školy s polským vyučovacím jazykem. Ti inteligentnější se ptali, proč to tak mám. Ti méně bystří mi říkali, ať se vrátím do Polska. Ale já jsem tady doma!
Jako současná národnostní menšina se snažíme propagovat znalost této oblasti, aby každý věděl o historii pohraničí v okolí Těšína. Prostřednictvím tanečních skupin seznamujeme lidi s typickým těšínským folklorem, s tanci, písněmi, prózou a poezií psanou ve specifickém nářečí. Protože tady na Zaolší nemluvíme čistou polštinou, ale nářečím, kterému se hovorově říká “po naszymu”. Zaolžské nářečí je něco specifického, něco, co je podstatou toho, že jsme Zaolžané.
Zaolžané se sdružují v organizaci s názvem Polský kulturně-osvětový svaz, zkráceně PZKO. Tato organizace má v mnoha obcích budovy, kde se Zaolžané scházejí na různých společenských akcích, jako jsou plesy, zahradní slavnosti, zájmové kroužky, dožínky a kluby. Tyto domy jsou srdcem polskosti v Zaolší.

Křižovatka Evropy

Navzdory nářečí, navzdory PZKO, navzdory různým dalším aktivitám nejsme neustále chápáni českými spoluobčany jako původní obyvatelé této oblasti. A jak už to tak bývá, život přináší různé příhody, které mohou hodně pomoci nebo ublížit. V našem případě taková příhoda velmi pomohla při prezentaci historie Zaolší. Byla to kniha paní Karin Lednické s názvem “Šikmý kostel”. Jde o příběh hornického kraje nedaleko Karviné, města, jehož některé části zmizely z povrchu zemského v důsledku poklesů terénu – vedlejšího efektu těžby černého zlata – uhlí. Na příběhu jedné rodiny se autorovi podařilo ve třech svazcích ukázat dějiny Zaolší od konce 19. století do současnosti. Důležité je, že Karin Lednická je Češka, jejíž rodina i ona sama žije v Zaolší již po několik generací. Proto má velký smysl pro takt a pochopení pro národnostní směsici žijící na Zaolší, protože je třeba říci, že Zaolší není jen místem, kde žijí Poláci a Češi, ale historicky zde žili i Němci, Židé a Slováci, a to uvádím jen ty významnější národnosti. Jak kdysi řekla jedna z mých tet: “Zaolší je křižovatka Evropy, tady se setkává východ a západ a jih se severem!”.
A pokud chcete potkat pravé Zaolší a pravého horala ze Slezských Beskyd, protože horalé jsou druhou polovinou Těšínského Slezska, musíte přijet do Jablunkova na Horalské slavnosti. Je to jedno z každoročních setkání Zaolší. Pořádá ho vždy v létě srdce Zaolziaků, PZKO v Jablunkově. Můžete tam vidět zlato ze Zaolší. Tím zlatem jsou všichni lidé, kteří tam mluví “po naszymu”, ale také česky a polsky a vytvářejí ten dokonalý barevný svět Zaolší!

Artykuł został przetłumaczony na język czeski w ramach projektu Akademia Dziennikarstwa Obywatelskiego na Wschodzie

Přečtěte si také tento článek v polštině

“Publikacja wyraża jedynie poglądy autora/ów i nie może być utożsamiana z oficjalnym stanowiskiem
Kancelarii Prezesa Rady Ministrów.”